Program RFEM 6 pro statické výpočty tvoří základ modulárního softwarového systému. Hlavní program RFEM 6 slouží k zadávání konstrukcí, materiálů a zatížení u rovinných i prostorových konstrukčních systémů, které se skládají z desek, stěn, skořepin a prutů. Program umožňuje vytvářet smíšené konstrukce, stejně jako modelovat tělesa a kontaktní prvky.
RSTAB 9 je výkonný program pro analýzu 3D prutových konstrukcí, který statikům pomáhá vyhovět požadavkům moderního stavebního inženýrství a odráží nejnovější trendy v oboru.
Jste často příliš dlouho zaměstnáni výpočtem průřezů? Software Dlubal a samostatný program RSECTION vám usnadní práci stanovením a analýzou napětí pro různé průřezy.
Víte vždy, odkud vítr vane? Ve směru inovace, samozřejmě! S RWIND 2 máte k dispozici program, který využívá digitální větrný tunel pro numerickou simulaci proudění větru. Program toto proudění aplikuje na libovolné geometrie budov a stanoví zatížení větrem působící na jejich povrch.
Hledáte přehled oblastí zatížení sněhem, větrem a zemětřesením? Pak jste zde správně. Mapy oblastí zatížení umožňují rychle a snadno stanovit oblasti zatížení sněhem, větrem a zemětřesením podle Eurokódu a dalších mezinárodních norem.
Chcete si vyzkoušet sílu programů Dlubal? Je to vaše příležitost! S bezplatnou 90denní plnou verzí si můžete všechny naše programy plně otestovat.
Plocha pro přenos zatížení a Zatížení na pruty z plošného zatížení (generátor zatížení) používají různé přístupy k rozložení zatížení na pruty. Nelze je tedy přímo srovnávat.
Plocha pro přenos zatížení rozdělí plochu na pruhy v určitém směru a poté vyšetří zatížení na každém pruhu zvlášť. Šířku pruhu lze upravit pomocí volby Pokročilé nastavení průběhu. V případě potřeby lze velké skoky „vyhladit“ pomocí větší šířky pruhu (obrázek 2).
Na druhé straně Generátor zatížení používá izotropní rozdělení, vytváří Voroného buňky a zkoumá zatížení v každé buňce.
Protože plochy mají v rovině pouze směry x a y, je třeba stanovit, jaké obvodové a normálové napětí se má uvažovat. V následujícím příkladu by sigma_x mělo být normálové napětí a sigma_y na obvodové napětí.
Příklad ukazuje nakloněnou nádobu kruhového průřezu (Obrázek 01). Po namodelování se program pokusí vyrovnat lokální osové systémy s globálním osovým systémem (Obrázek 02). V daném případě by ale u všech ploch osa x měla procházet podél nádoby. Této orientace je možné dosáhnout následujícím způsobem.
Nejdříve musí osa z všech ploch směřovat dovnitř nebo ven. V našem příkladu byl vybrán směr ven. Pokud tomu tak pro určitou plochu není, můžeme na plochu kliknout pravým tlačítkem myši a pomocí funkce „Otočit lokální souřadný systém“ přesunout osu z na jinou stranu plochy. Poté vybereme všechny plochy a v dialogu Plocha vybereme záložku Osy. Dialog je vidět na Obrázku 03. Pro orientaci byla v tomto případě vybrána jedna z axiálně probíhajících hraničních linií. Na Obrázku 04 jsou nyní znázorněné vyrovnané lokální osové systémy. Všechny osy x probíhají axiálně a všechny osy y jsou ve směru obvodu.
Na Obrázku 05 jsou uvedeny výsledky membránových napětí axiálně (sigma-x,m) a po obvodu (sigma-y,m).
O obvodovém pruhu malty se hovoří tehdy, když cihly stěny nejsou kladené pouze na jeden maltový pás, ale na dva. Maltu je přitom nutné nanášet na vnější okraje ložných ploch zdicích prvků. V případě obvodových pruhů malty je nutné počítat s omezeními v únosnosti, protože se ve stěně vyskytují nepříznivá napětí.
Zde je možné v příslušné evropské zemi použít obvodové pruhy malty, řídí příslušná Národní příloha. Provedení zdiva pomocí obvodových pruhů malty je v německé Národní příloze vyloučené. Na ložné spáry proto musí být v Německu použita malta po celé ploše.